Co je fintech Tatum aneb rychlokurz blockchainu

Tatum je jeden z projektů na české fintechové scéně, který je mnohem známější v cizině, včetně bájného Silicon Valley, než v ČR. Proč to tak je, jsme se zeptali člověka nejzasvěcenějšího – CEO a spoluzakladatele Jiřího Kobelky. V průběhu rozhovoru se dozvíte, že se Jiří (a s ním celý Tatum) během několika pár let dostal z nulové znalosti až na špičku ve svém oboru. Protože těch informací bylo opravdu hodně, nakonec naše povídání uveřejníme ve dvou částech.

V tomto prvním díle to bude takový rychlokurz blockchainu. V druhém díle se dozvíte, co vlastně Tatum dělá a komu poskytuje své služby. A v obou dílech se pak několikrát dotkneme klíčové otázky – proč je využití blockchainu jak v ČR, tak v celé Evropě trochu pozadu proti ostatním kontinentům.

Jiří, jaká je Vaše historie?

Před lety jsem pracoval pro banky. Prošel jsem celou řadou klientů a řešil core banking v Čechách i v zahraničí. Pak asi před pěti lety přišel zlom, kdy mě manželka dala tip, abych se podíval na blockchain. Tehdy jsem vůbec netušil, o co jde. Ale začal jsem sbírat informace a zjistil, že to je velmi zajímavá technologie s vysokým potenciálem. Jenom trpěla tím, čím trpí všechny nové technologie – jsou pro geeky a na reálném projektu obtížně použitelné. Ale naše oťukávání blockchainu pokračovalo, až vzniknul Tatum.

Jak starý je tedy Tatum?

Naše řešení vytváříme už přes čtyři roky a komerčně se dá říct, že fungujeme dva roky. Loňský rok byl pro nás přelomový v tom, že jsme měli průměrně růst revenue o 25% měsíčně. Rostlo to velmi rychle.

Dřív jsme naše řešení měli jen pro firmy – přístup k naší platformě jsem dávali jen firmám. Ale v prosinci loňského roku jsme ji zpřístupnili pro všechny. Měli jsme plán mít do konce tohoto roku 4 600 vývojářů, kteří ji budou využívat. Ale stalo se, že jsme jich měli 6 000 již na konci ledna.

Odkud jsou ti vývojáři?

Oni pochází opravdu z celého světa. A díky nim vlastně získáváme docela dobrou představu o tom, jak se blockchainu po světě daří. Nejvíce to „valí“ Asie, latinská Amerika a Afrika. Naopak Evropa a Amerika jsou pomalejší. Ale v Americe alespoň na blockchainu fungují nějaké banky a mají na něm postavené i transakční sítě. Příkladem je třeba Ripple nebo JP Morgan. Ta má vlastní blockchain, který integruje do dalších bank a má dokonce vlastní krypto. To jsou věci, kterým se všichni před třemi lety smáli a hlasitě je odmítali. Výsledkem je, že v Evropě jsme trochu pozadu.

Proč právě Evropa je pozadu, když tu je řada odborníků i dostatek financí?

Evropa je jako celek, nejenom Česká republika, zřejmě víc konzervativní a také tomu paradoxně ublížil hype kolem kryptoměn. Kolem kryptoměn je hromada negativních článků a negativní aury, což pak zastiňuje vlastní technologii blockchainu. A přitom je to pouze další databáze, kterou můžete použít. A dokonce je mnohem bezpečnější než tradiční databáze.

Banky, které si dělají nějaká PoC (proof of concept), se k blockchainu většinou staví velmi nešťastně. Přirovnal bych to k tomu, když před sto lety auta nahrazovala koně. Dnešní banka vezme koně a snaží se do něj natankovat benzín. Používají moderní technologii nevhodným způsobem a nedokážou se oprostit od svého tradičního přístupu. No a když do koně cpete benzín, tak to kůň nepřežije. A z toho banka pak dělá závěry.

A je nějaké doporučení, jak tedy blockchain použít? Zkuste najít nějaký vhodný use case.

Tak a teď jsme se dostali k jednomu z největších neporozumění blockchainu. Já bych vůbec nespojoval business a technologické řešení. Blockchain není o nějakých typických use cases. To je jako by se Oracle zajímal o to, jaká data dáváte do jejich databáze a jak je na nich postaven příjem Vaší společnosti. Blockchain je prostě technologie pro ukládání dat. Databáze. Bezpečné úložiště záznamů.

Ale jestli tedy chcete konkrétní příklad, tak třeba dnešní banky ukládají řadu dokumentů. Ty lze docela dobře uložit do blockchainu. Je to databáze jako ta, kterou banka používá dneska. Dražší není. Je bezpečnější. Zabezpečení, které dnes mají v bance, nikdy nedosáhne úrovně zabezpečení, které nabízí blockchain.

Jaký druh zabezpečení myslíte? Čtení? Přepsání? Krádež dat?

Pojďme si některé tyto situace probrat. Co se týká čtení, tak data si prostě přečte ten, kdo se do databáze dostane. To se týká tradiční databáze i blockchainu.

Pokud nějaký zaměstnanec bude chtít upravit záznam v databázi (ať už sám nebo s kolegou, který ho bude krýt), tak v klasické databázi poruší nějaký vnitřní předpis. Možná jejich zásah zaznamená nějaký kontrolní mechanismus. V blockchainu se záznamy přidávají za sebou, takže ten původní prostě nejde změnit. Data se jen přidávají, a když tedy někdo data přidá, tak se bude vědět, kdo to udělal.

Jaké další přednosti blockchain má?

Určitě bych zmínil to, že blockchain je bezvýpadkový. To je něco, co se s klasickými databázemi dá dosáhnout, ale mnohem obtížněji. Samozřejmě pokud by někdo vypnul úplně všechny servery, tak k výpadku dojde. Ale to se týká každé technologie.

Všechny tradiční databáze, třeba v bankách nebo pojišťovnách, v určité chvíli řeší podobné potíže – dotazy jsou pomalé, starší data je potřeba odlívat do archivní databáze. Jak se s takovými situacemi vypořádává blockchain?

Asi bych rozlišil, jak se chovají dvě základní operace – čtení a zápis (nebo možná lepší pojem je u blockchainu „vkládání“ dat).

Když jsme měli blockchainy první generace (Bitcoin a Ethereum), které byly strašně drahé a energeticky náročné, tak tyto sítě byly pomalé na zápis. Bitcoin udělal celosvětově 6 zápisů za sekundu a Ethereum 15. To opravdu není moc. Ale dnes máme blockchain třetí generace a už se chystá čtvrtá. Tam se s minimální spotřebou provádí miliardy operací za vteřinu. Výhodou je to, že umí zapisovat „na více bodech“. Když máte čtyři servery, tak můžete zapisovat na všech čtyřech a oni si data vzájemně synchronizují. Myslím, že už jsme v situaci, kdy blockchain klasickou běžně škálovatelnou databázi poráží.

Ale je nutné říct, že blockchain je ve většině případů navržený pro transakční systémy. Neumí provádět analytiku. Není určený pro klasické selekty. Pro takovou úlohu si musíte data odlít jinam.

Nedávno jsme řešili s jednou firmou sledování údajů pocházejících ze sto tisíc různých zařízení, která každou vteřinu posílala nějakou informaci. Na blockchainu si ta zařízení mohou informace pěkně sdílet, peer-to-peer. Blockchain touto distribucí výrazně sníží komunikaci v síti. A samozřejmě někde je centrální server, který je vlastně jenom pasivní úložiště, příjemce toho, co se stalo, a který již nemusí dělat aktivní ověření.

A nedochází při zápisu ke zpoždění? Poznám, že jsem si přečetl tu poslední, aktuální informaci?

Ano, všechny distribuované systémy v sobě obsahují riziko, že si nepřečtu úplně aktuální záznam. Záleží na blockchainu. Dnes už jsou blockchainy, které záznam do celé sítě potvrdí během sekundy, což už je pro většinu situací dostačující.

Bitcoin měl dřív třeba až hodinu. Naopak některé nejnovější blockchainy jsou na 300ms a uvažuje se o jejich využití i v gamingu.

A co operace čtení?

Blockchain je velmi dobře škálovatelný. U veřejných blockchainů, jako je třeba Ethereum, si můžete nainstalovat node (vlastně databázový server) a můžete z něj číst třeba 3000 operací za sekundu. A těch serverů si můžete nainstalovat, kolik chcete, a nijak to nezatěžuje infrastrukturu či architekturu řešení. Dá se říct, že je tam neomezená škálovatelnost.

Podle toho, co říkáte, tak ve fintechu bude blockchain ideální právě třeba pro ukládání smluv.

Pro blockchain jsou vhodná data taková, která nechcete měnit. Třeba katastr nemovitostí, tam chcete mít kompletní historii. Nebo obchodní rejstřík či právě transakce na účtech. Pojistky a podobně.

A to je závěr první části našeho rozhovoru. Už víme, k čemu by se blockchain mohl hodit. A příště si řekneme, k čemu se hodí Tatum 😊