21. 9. 2022 – fintechcowboys | Doba čtení: 3 min
Nové možnosti spojené s novým internetem otevírají i nové právní otázky, které je potřeba vzít v potaz. V předchozím článku jsme se věnovali úvodu do Webu3, jeho fungování a cílům. Pokud se chcete v tomto rychle se vyvíjejícím digitálním světě aktivně a bezpečně pohybovat, je dobré si projít alespoň následující základní body.
Jedním ze středobodů Webu3 je využití technologie blockchain, která zajišťuje transparentnost a důvěru mezi uživateli. Na této technologii lze spravovat digitální data, jinak řečeno též tokeny, které v digitální podobě uchovávají určitá práva.
V EU regulace světa tokenů, kryptoměn a poskytovatelů kryptografických služeb začíná být poprvé komplexně řešena. Tato regulace byla v posledních letech často diskutovaným tématem. Nebylo však přesně jasné, jak bude vypadat, koho se bude týkat a v jakém rozsahu. Některé z těchto otázek jsou nyní zodpovězeny.
Návrh nařízení MiCA, který tuto tematiku řeší, stanoví jednotné požadavky na transparentnost a zveřejňování informací v souvislosti s vydáváním určitých typů digitálních tokenů. Dále pak klade důraz na správné fungování, organizaci a řízení poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy. A v neposlední řadě obsahuje pravidla na ochranu spotřebitele a opatření k zabránění zneužívání trhu.
Tento návrh by však neměl být považován za samostatnou iniciativu. Bude doprovázen dalšími legislativními návrhy z balíčku o digitálních financích, jako je zpřesnění definic digitálních finančních nástrojů podle směrnice MiFID II, nebo pilotní režim pro blockchainové tržní infrastruktury, který umožní vznik regulatorního sandboxu pro digitální tokeny reprezentující cenné papíry.
Dalším příkladem je nařízení o digitální provozní odolnosti (tzv. DORA), jehož cílem je zajistit, aby všichni účastníci finančního systému měli k dispozici nezbytná ochranná opatření ke zmírnění rizika kybernetických útoků.
V neposlední řadě rozšíří nařízení o převodech finančních prostředků (jinak též TFR), jehož cílem je zabránit zneužívání platebních systémů k praní špinavých peněz nebo financování terorismu, svoji působnost tak, že se vztáhne v podstatě na veškeré převody kryptoaktiv, s výjimkou transakcí pod tisíc EUR v rámci soukromých krypto peněženek. S tím obecně souvisí i povinnost zajistit soulad se zákony proti praní špinavých peněz (AML), na které vlády a regulátoři po celém světě kladou velký důraz i v souvislosti s kryptoaktivy a digitálními tokeny.
Další významnou právní výzvou je tematika tzv. NFTs. NFTs neboli nezaměnitelné tokeny, resp. tokeny obsahující nějaký originální datový set, mohou mít mnoho různých podob. Umělecká díla, sběratelské předměty, různé předměty v rámci videoher, členské průkazy, osvědčení o totožnosti i digitální reprezentace fyzických objektů.
NFTs primárně poskytují jedinečný, ověřitelný a nezaměnitelný důkaz vlastnictví digitálně vytvořeného tokenu, který je zároveň programovatelný jeho tvůrcem. Programovatelnost umožňuje například zabudovat autorské poplatky, a dohlížet tak na distribuci svých děl.
Nejdůležitější tedy je, aby tvůrci (tzv. emitenti či minteři) a nabyvatelé těchto tokenů měli jasno v tom, jaká práva jsou s NFT spojena. Mohou zahrnovat osvědčení o vlastnictví aktiva, licenci k využívání práv duševního vlastnictví nebo některá smluvní práva, jako právo užívat konkrétní věc.
Mnozí se mylně domnívají, že tyto tokeny automaticky obsahují autorskoprávní licence k danému aktivu. Tak to často není a je nutné si vždy tyto záležitosti ověřit. Díky tomu se vyhnete nákladným chybám a sporům o porušení IP a vlastnických práv. To ilustruje i následující příklad:
Zajímavým sporem v této oblasti se stal případ známého režiséra Quentina Tarantina, který v listopadu roku 2021 vydal tiskovou zprávu, v níž oznámil, že bude dražit sedm scén ze svého slavného filmu Pulp Fiction jako „tajné NFT“.
Již o dva týdny později filmové a televizní studio Miramax zažalovalo Tarantina a jeho společnost v Kalifornii, přičemž uplatnilo nároky na porušení autorských práv, porušení ochranné známky a porušení smlouvy a požadovalo vydání soudního příkazu, který by zabránil jakémukoli prodeji NFT z filmu Pulp Fiction. Společnost Miramax tvrdila, že v roce 1993 získala od Tarantina a producenta „veškerá práva (včetně všech autorských práv a ochranných známek) k filmu Pulp Fiction (a všem jeho prvkům ve všech fázích vývoje a výroby)“. Ukázalo se tak, že ačkoliv Quentin Tarantino byl faktickým tvůrcem filmu, právně je situace o mnoho složitější.
Klíčové využití NFT je také v decentralizovaných autonomních organizacích (DAOs), kde slouží jako efektivní a automatizovaný systém pro členství a hlasování. Právní problematice DAOs se však v tomto článku nebudeme věnovat, protože se na ni budeme soustředit ve speciální části této série.
Lze očekávat, že legislativa upravující Web3 se bude nejbližší léta vyvíjet a do velké míry ovlivní jeho budoucí fungování. Společnosti a jednotlivci, kteří se v tomto ekosystému budou pohybovat, by měli mít přehled o základních právních problémech, se kterými se mohou setkat. Advokáti z právní kanceláře Sparring, kteří jsou autory tohoto článku, se na tuto oblast specializují a jsou ochotni své zkušenosti sdílet.
Zdroj: Sparring – Dalibor Černý a Simona Stasová
