AI Superpowers: Proč Američané na poli umělé inteligence ztrácejí na Číňany

31. 12. 2018 – | Doba čtení: 3 min

Posledních několik týdnů před koncem roku se už klasicky neslo v duchu nejrůznějších predikcí pro rok nadcházející. My pro vás dnes žádnou predikci nemáme. Poslední den v roce vám trochu netradičně přinášíme recenzi na jednu ze zajímavých knih, která pojednává o rozvoji umělé inteligence (dále jen AI) a soupeření na tomto poli mezi USA a Čínou.

AI Superpowers

Možná se ptáte proč právě AI. Protože my si myslíme, že tato oblast bude – nejen v oblasti fintechu – jedním z velkých témat pro další měsíce, a je tak naší povinností vás na to připravit. Aneto to berte jen jako inspiraci pro příští rok. 

Knihu AI Superpowers napsal Kai-Fu Lee. Kai-Fu Lee pochází z Tchaj-wanu, studoval a dlouho žil v USA a teprve před pár lety se vrátil do Číny. Pracoval pro Microsoft, Apple, Google a teď pro Sinovation Venture vyhledává nadějné projekty v oblasti AI v Číně.  

Kdybychom tuto knihu měli shrnout jednou větou, je to takový budíček americkým (i těm evropským) podnikatelům. Čína už totiž v oblasti AI dávno není spícím drakem, který pouze kopíruje projekty ze Západu, právě naopak: začíná udávat tempo a tato kniha vám objasní, proč tomu tak je. 

Knihu bychom mohli rozdělit do dvou velkých částí. V té první nás Lee provází světem AI, hlavně tím čínským, a představuje nám novou realitu, jež na poli AI v Číně nastala, anebo pokud chcete, nastává. Druhá část pojednává o ekonomických implikacích využití AI obecně. 

Kai-Fu Lee

Samotný začátek knihy je věnován samo-učícím se (deep learning) algoritmům, jež se dnes v čínských firmách používají v širokém měřítku. Je dobré, že Lee si zachovává chladnou hlavu. Píše o významnosti AI, o pokroku, který jsme ušli, ale zároveň zdůrazňuje, že apokalyptické predikce typu Terminátora nebo Skynet nejsou vůbec na místě. 

Lee v tuto chvíli vidí, že miska vah v oblasti AI se začíná klonit spíše na stranu Číny. A to ze dvou důvodů. Říká, že teď už to není o inovacích, ale o implementaci existujících znalostí: „Budoucnost je tady, potřebujete jen „tak akorát“ počet průměrných inženýrů“. Druhá věc, na niž Lee upozorňuje, je objem dat, který mají Číňané k dispozici. V Evropě máme GDPR (pozn. redakce Obecné nařízení o ochraně osobních údajů), což – řekněme si to na rovinu – nám hodně ztěžuje práci. V Číně podobná regulace není, a vláda dokonce pomáhá firmám shromažďovat a vyhodnocovat data o lidech.

Před několika dny nás zaujal dokument, v němž padla otázka na téma ochrany uživatelských dat v Číně. Otázka pro oslovenou Číňanku, obyvatelku Šanghaje, zněla: „Nebojíte se, že o vás vaše vláda shromažďuje informace?“. A odpověď? „Naše vláda o nás stejně už ví všechno, a na druhou stranu nedělám nic špatného, tak proč bych se měla bát.“ No, jiný kraj, jiný přístup k datovému soukromí. Nicméně z této odpovědi je vidět, jak se průměrný Číňan na otázku soukromí dat dívá, a hlavně ukazuje, proč se v Číně dějí věci pro Evropana nevídané (novinka: Čína plánuje obodovat 1.3 miliardy lidí). Obyvatelé nejlidnatější země světa totiž nevidí nic špatného na tom, že o nich vláda či firmy sbírají informace, no a když nabídnou něco navíc, budou ochotně spolupracovat (anebo jim nic jiného nezbývá?).

Pro Američany z toho plyne jedno velké ponaučení: pokud chtějí udržet tempo s Čínou, nemůžou jít evropskou cestou regulace. Ta je ke kýženému cíli nepřivede, tedy alespoň na poli AI.  

Abychom nezapomněli: v celém závodu je důležitá ještě jedna ingredience, kterou Lee v knize vyzdvihuje. Je jí vláda. V této souvislosti Lee popisuje strategii pobídek a vládních programů distribuovaných po celé zemi. Ty mají přispět k tomu, aby se Čína stala lídrem v oblasti. A tato kapitola je skutečně velice zajímavá. Čína má vypracovaný důmyslný systém a dle predikce Kai-Fu Lee je tady velká šance, že už v roce 2020 se do čela odvětví AI skutečně postaví.

Jak už jsme zmiňovali, kniha je obsahově rozdělena do dvou částí. Ta druhá je z našeho pohledu už dost nezáživná a v mnohých částech hodně diskutabilní. Zaměřuje se totiž na ekonomické implikace nástupu AI a dopad na náš život. Na přetřes tady přicházejí témata jako zbaví nás AI naší práce, kolik pracovních míst bude kvůli AI zrušeno a tak podobně. Bohužel tady je argumentace hodně slabá, až vágní. Lee si „ujíždí“ na socialistických utopiích. Predikuje zánik volného trhu a vidí svět, kde moc bude soustředěna do rukou pár vyvolených. A na ulicích budou armády nezaměstnaných. 

I navzdory této rozporuplné sekci knihu doporučujeme, její první část je totiž skutečně výživná. Boří nejednu bariéru a ukazuje nám Čínu z jiné perspektivy, než jsme ji vnímali doposud. Musíme zapomenout na Čínu jako na někoho, kdo nám vyráběl levné šampóny, musíme zapomenout i na Čínu, která bezhlavě kopírovala všechno, co jí přišlo pod ruku. Čína je totiž někdo, kdo bude v budoucnosti nastolovat trendy, ať se nám to líbí, nebo ne. 

Krásny rok 2019, bez růžových brýlí!

Další doporučené články

Redakce

Katka, Eva, Petr, Vašek a Zdeněk. Jsme tým profesionálů, kteří prošli několika nadnárodními korporacemi. Milujeme finance, moderní technologie a sociální sítě.

Další články z redakce
Více informací Souhlasím
Naše webové stránky využívají technologie remarketingu umožňující návštěvníkům, kteří projevili zájem o naše produkty, ukázat naše reklamy v externích reklamních systémech. Pokud používáte naše stránky, vyjadřujete tím souhlas s využitím souborů cookies podle vašeho nastavení prohlížeče.