31. 10. 2022 – fintechcowboys | Doba čtení: 4 min
V minulém článku jsme si představili fenomén tokenizace a jaká praktická využití může v denním životě nabídnout. S tím, jak se světová ekonomika stále více digitalizuje, nacházejí inovátoři i stávající účastníci trhu nové způsoby tokenizace aktiv. Zároveň rozšiřují možnosti jejich využití. V tomto článku se zaměříme na to, jak s tokeny a tokenizací zachází regulatorika a jaké změny nás do budoucna v tomto směru čekají.
Jen málo jednotlivců či firem si v dnešní době uvědomuje a oceňuje všechny výhody, které tokenizace může nabídnout. Mezi výhody patří především vyšší bezpečnost, nižší vstupní bariéry, vyšší likvidita, rychlost transakcí, více investičních a diverzifikačních příležitostí, automatizace a transparentnost.
Ať už jste společnost, která uvažuje o tokenizaci reálných či virtuálních předmětů a aktiv, umělec, jenž chce tokenizovat digitální umění, nebo startup, který se chce pustit do podnikání v digitálním světě webu3 pomocí NFTs, měli byste si být vědomi možných právních nástrah. Na tokenizaci se mohou vztahovat pravidla a zákony z oblasti právní úpravy cenných papírů, boje proti praní špinavých peněz, duševního vlastnictví, hazardních her a dalších.
Zbrusu novou právní úpravou je na celoevropské úrovni, v kryptoměnových kruzích již notoricky známé, nařízení o trzích s kryptoaktivy (MiCA), které bude unifikovat právní rámec, mimo jiné i pro oblast vydávání určitých typů tokenů.
Token, tedy nástroj sloužící k digitální reprezentaci nějakého práva, má typicky několik základních podob a charakteristik. Je však důležité podotknout, že ne vždy je v praxi jasné, o jaký token se jedná. Charakteristiky konkrétních tokenů se často prolínají a nejsou jednoznačné. Určení, o jaký konkrétní typ tokenu se v daném případě jedná, je pak často nelehkou otázkou, k jejímuž vyřešení je mnohdy potřebná detailní právní analýza.
První kategorií jsou tzv. utility tokeny, jinak též užitné tokeny, které lze definovat jako tokeny, jež umožňují přístup ke službě, produktu či jiným výhodám. Jsou dostupné na DLT a přijímány pouze vydavatelem takového tokenu. MiCA dále stanoví, že mají mít pouze nefinanční účely související s provozováním digitální platformy a digitálních služeb. Za typický užitný token se považuje například Basic Attention Token – BAT. Tento token funguje s inovativním internetovým prohlížečem Brave a umožňuje nový model příjmů z reklamy, který odstraňuje nutnost neustálého sledování chování uživatelů, jak to doteď bylo typické.
Další kategorií jsou security tokeny neboli tokeny, které splňují podmínky pro převoditelné cenné papíry. Typicky představují digitální reprezentaci práva k nějakému majetku a vztahuje se na ně legislativa týkající se cenných papírů a podnikání na kapitálovém trhu.
Posledním klasickým typem jsou pak payment tokeny čili elektronické peněžní tokeny. Jak název napovídá, jedná se o tokeny, jejichž funkcí je především digitální prostředek směny a zúčtovací jednotky. Jde tedy o digitální peníze, které jsou elektronickou náhražkou za mince a bankovky a používají se k provádění plateb. Nejsou však vydávány centrálními bankami, ale soukromými společnostmi.
Při vydávání jakéhokoliv druhu digitálního tokenu je samozřejmě nutné dostát veškerým regulatorním požadavkům. V zásadě je nutné si umět odpovědět na dvě následující základní otázky.
Zde se díváme na právo jurisdikce, v rámci níž je inkorporována entita, která dané tokeny vydává.
V tomto případě je nutné se dívat na právo státu, kde je token nabízen nebo bude používán. Jedná se tak především o jurisdikci státu, ve kterém sídlí uživatelé předmětného tokenu.
Asi není nutné zdůrazňovat, že především analýza výše uvedené druhé otázky může být velmi komplikovaná. Musí brát v úvahu právní normy všech států, ve kterých se uživatelé tokenů mohou nacházet. Protože se tokeny v distribuovaném digitálním prostředí mohou šířit prostřednictvím internetu po celém světě, jedná se o velmi nelehký úkol.
Pro ilustraci uvedeme i některá pravidla pro vydávání tokenů, které obsahuje již výše zmíněné celoevropsky použitelné nařízení MiCA. Nařízení například ukládá emitentům povinnost zveřejnit tzv. whitepaper s povinnými informačními požadavky. Za obsah tohoto dokumentu poskytujícího základní informace o projektu a tokenu s ním souvisejícím bude vydavatel tokenů odpovědný. Malé a střední podniky, tedy SMEs, budou osvobozeny od povinnosti zveřejnit tento dokument, pokud celková hodnota nabídky tokenů nepřesáhne 1 000 000 EUR za období jednoho roku.
Jako další příklad lze uvést, že emitent bude mít povinnost podat oznámení národnímu regulatornímu orgánu k posouzení, zda daný token představuje finanční nástroj, tj. zda se jedná o security token, který by musel splňovat přísnější regulatorní pravidla, či nikoli.
Tokenizace je jedinečnou příležitostí. Může nám do budoucna ušetřit čas a energii. Převedením našich aktiv do digitálního prostředí dojde k jejich snazší správě a převoditelnosti. Nicméně výzvou nadále zůstává potřeba umět se zorientovat v často komplikované pavučině právních norem.
Regulátoři po celém světě se této oblasti intenzivně věnují. Je proto nutné sledovat nejen technologický vývoj nástrojů, které tokenizaci umožňují, ale též vývoj právní, jenž má samozřejmě na úspěšnost daného projektu tokenizace také zásadní vliv.
Autor tohoto článku se této oblasti profesně intenzivně věnuje již více než pět let. Z těchto zkušeností učinil závěr, že práce s inovativními tokenizačními řešeními musí být dostatečně dobře právně podchycena hned od počátku. V opačném případě často dochází k tomu, že projekt narazí na odpor regulátorů či dozorových orgánů. K takové reakci může dojít i se zpožděním několika let. Zřejmě nejagresivnějším dozorovým orgánem v této oblasti je americký SEC.
Je proto důležité právní aspekty tokenizace nepodcenit. Jako základní návod a úvod do problematiky je možné použít volně dostupný právní manuál týkající se krypto práva, připravený advokátní kanceláří Sparring.
Autor: Dalibor Černý https://www.linkedin.com/in/cernydalibor/
