Mluv se mnou: Jak konverzační AI ovlivní naše životy

Píše se rok 2015 a všechny celebrity od Madonny až po Justina Biebra chtějí mít svého vlastního chatbota, který bude komunikovat s jejich fanouškovskou základnou. Technologické firmy zběsile hledají akviziční potenciál. Šílenství kolem botů vrcholí. V čase jsme se posunuli, šílenství ustalo, ale otázka konverzační umělé inteligence (AI) je pořád na stole.

Každá dekáda nám přinesla hráče, který ovládl trh a nastolil trendy. IBM kralovala v době velkých mainframových počítačů. Microsoft hrál prim v době stolních počítačů. Google ovládl vyhledávání na webu, Apple a Facebook pak éru mobilních zařízení. A my teď hledáme krále pro dobu „hlasovou“. Kdo to bude? Apple, Amazon, Google, Microsoft? To se ukáže časem.

James Vlahos se ve své knize „Mluv se mnou (Talk to me)“ nezaměřuje na zodpovězení otázky, kdo tento technologický sprint vyhrává, spíše se soustředí na psychologický a společenský dopad hlasem řízené umělé inteligence. 

Jak ovlivní to, že s technologií pracujeme méně dotykem a více mluvením, otázky soukromí? Kdo z toho nejvíce vytěží? Mohou systémy strojového učení, které umožňují počítačům shromažďovat a využívat obrovská množství dat, učit také soucitu? Nebo budou interakce s přístroji zpracovávajícími hlas spíše sérií nevydařených schůzek, které nakonec skončí rozchodem? Pokud se konverzační umělé inteligenci podaří dosáhnout úrovně interakce, kterou v reálném životě prožíváme se skutečnými lidmi, zvýší se ještě naše závislost na všem digitálním? 

Jakkoli fascinující tyto otázky jsou, byl původ knihy mnohem prostší. Když byla jeho otci diagnostikována rakovina plic ve 4. stádiu, Vlahos uvažoval nad tím, jaké by to bylo komunikovat s ním po jeho smrti. A jen se základy programování, ale dlouhodobým zájmem o videohry a technologii, Vlhos vyvinul chatbota. Nahrál 91 970 slov svého otce na témata jako historie rodiny, vtipy nebo fanatická oddanost Gilbertovi a Sullivanovi. Se souhlasem své matky a bratra pak vytvořil Dadbota, textového chatbota, díky němuž může – navěky – mluvit se svým otcem. Ve své knize píše: “Pokud je možný byť je náznak digitálního života po smrti, pak je člověk, kterého chci učinit nesmrtelným, můj otce.” 

V roce 2017 napsal Vlahos v úvodníku pro Wired, že jeho zkušenost je základním principem knihy, ale kořeny sahají až do jeho dětství. “Narodil jsem se a vyrostl v Kensingtonu a vystudoval jsem žurnalistiku na univerzitě v Oregonu,” řekl v telefonickém rozhovoru. “Nenazýval bych nás intelektuální domácností, ale byli jsme vzdělaní. Všude jsme měli knihy a pamatuju si, že jsme se prali o to, kdo dostane jakou část nedělních novin.” 

Vysokoškolský kurz na téma “Sběru informací” vyžadoval výběr tématu a přípravu rozsáhlé komentované literatury. “Zvolil jsem si komercializaci televize pro děti. Bylo to o reklamě, zařazované do programů, jako například GI Joe v komiksech na podporu prodeje produktů dětem. Přečetl jsem stovky časopisů a knih. Pro každý zdroj jsme museli napsat jedna a půl stránkový záznam.” Pečlivý výzkum se stal Vlahosovým předním zvykem při psaní. 

Vzájemné působení lidí a elektroniky ho nepřestávalo fascinovat a držet v ostražitosti. “Počítače, internet, telefony – neustále se nám podstrkují nové věci. Co se týče technologií, nenadávám, ale ptám se: jaká jsou rizika? Jednou z prvních věcí bylo, že jsem na hlasem řízenou umělou inteligenci přestal pohlížet jako na magickou, protože automatizované počítače dělají úžasné věci. Hlavně ty se systémem dialogu, kde svoji roli hraje také lidský element. Za Siri a Alexou stojí návrháři. Na těchto věcech pracují lidé s tituly v humanitních vědách.” 

Učení se o přístupu technologických společností ke komplexním otázkám včetně rozpoznávání řeči, slyšení, fonémů, řečové variability a společenských “bolístek”, k jejichž zlepšení byli navrženi virtuální asistenti v chytrých telefonech, stálo hodně úsilí, řekl Vlahos. 

Začal slídit na konferencích, kde rádi promlouvali vědci a další experti. Když začal pro Wired prakticky pokrývat Alexu, stal se jeho nejlepším zdrojem ukázkových informací Amazon. 

Vlahos tvrdí, že duchové, kteří v umělé inteligenci přetrvávají, jsou lidské prvky, které ztělesňují všechno, co stroje přirozeně nenabízí: vroucnost, osobní kouzlo a smysl pro humor. “Je mnohem jednodušší naučit počítač efektivně vyřešit problém než ho naučit, kde nebo kdy říct něco citově přiměřeného,” říká. Ale touha uživatelů odpoutat se od klávesnice a ručních přístrojů pohání snahu vylepšit hlasem poháněnou umělou inteligenci, zvláště pak v oblastech jazykové variability a komunikační intimity. Předpovídá, že konverzační umělá inteligence se pro uživatele nakonec stane prakticky nezbytnou a společnost s největším a nejranějším “podílem” na tom hodně vydělá. 

V mezičase 3 roky práce na “Mluv se mnou” nezmění jeho obecný přístup k jazyku a psaní. Ale otevřely mu oči pro nové věci, jako jsou hlasové aplikace, se kterými si možná “pohraje”. V současné době Vlahos pracuje na ústní historii své matky za použití Alexy, ale také na tvorbě podcastu o skutečných zločinech, a přemýšlí nad svojí další knihou.