Přispět, či nepřispět – toť otázka

16. 9. 2024 – | Doba čtení: 5 min

Zdroj: midjourney

České fintechy se do bulvárních plátků dostávají zcela výjimečně. Před lety to byla nechvalně známá tokenizační firma s poněkud nesmyslným názvem a nyní se tento kousek povedl zopakovat dárcovské platformě Donio. Konkrétně tedy jedné sbírce na pomoc rodině v nouzi. Ale možná že to vlastně není rodina v nouzi, ale takový trik na dárce.

Když pomineme otázku, jestli Donio udělalo vše pro prověření sbírky – a ve skutečnosti si asi může Donio na svou platformu dávat, co uzná za vhodné –, tak možná budeme hledat problém úplně jinde. Konkrétní rodina v nouzi podle zveřejněných vyjádření evidentně nedodržela spoustu základních pravidel finanční gramotnosti, přestože patřila pravděpodobně minimálně ke střední příjmové skupině, ne-li dokonce do nějaké ještě movitější třídy. A zároveň jednotliví přispěvatelé na sbírku si neuvědomují, že není nouze jako nouze. Vždyť kolik podobných rodin dnes a denně přijde o svůj hlavní zdroj příjmu – kvůli ztrátě zaměstnání, kvůli nemoci, kvůli úrazu anebo ještě extrémnější události.

Ale konec dohadů o následcích a podívejme se raději na příčiny. Pojďme si se zcela objektivně projít několik oblastí finanční gramotnosti, které by měli lidé znát, a teprve potom se zamysleme nad tím, jak je či není konkrétní sbírka oprávněná.

Finanční polštář a rozpočtování – základní pilíře finanční gramotnosti

V podstatě v každém rozhovoru s odborníky na finanční gramotnost a řekněme rodinné financování zazní pojem „finanční polštář“. To je určitý objem peněz, který pomůže rodině nebo i jednotlivci překonat těžké životní období nebo nějakou mimořádnou situaci. Může jít o krátkodobý či dlouhodobý výpadek příjmů nebo naopak o mimořádný výdaj typu rozbitého motoru ve vozidle.

Odborníci se ne zcela shodnou na výši takového finančního polštáře – jeho nejmenší hodnotu uvádí jako množství peněz dostačující na výdaje v období 3 měsíců, někdo říká 6 a někdo až 12. Samozřejmě čím větší takový polštář je, tím větší jistotu vám dává. Na druhou stranu pokud vám příliš peněz leží na bankovním účtu, tak ztrácí hodnotu, takže je vhodný kompromis, případně část finančního polštáře pojistit proti inflaci vhodným uložením.

Když pak programátor na volné noze dostane nemoc očí a na dva tři měsíce musí vysadit od počítače, pak se nemusí bát o jídlo.* Každá rodina by se měla pokusit o takový polštář, jak ta chudá, tak i ta bohatá.

Nicméně finanční polštář je řekněme půlka správy rodinných financí, tu druhou půlku dělá znalost příjmů a výdajů. Příjmy bývají zpravidla velmi jednoduché, sečtete výplaty a peníze za pronajímanou garáž* a je to. Zmapovat si svoje výdaje už naopak chce trochu času. Máme výdaje opravdu mandatorní (školní družina, obědy, telefon, platba za energie…), dále ty méně viditelné, ale také důležité (pojistka na auto, jednorázové výdaje na vzdělávání…) a pak ty, které nejsou nezbytně nutné (3 online televizní programy najednou, pondělní návštěvy hospody, nový Apple telefon každý rok…).

V případě mimořádné situace rodina typicky sahá do svého finančního polštáře, aby mohla zaplatit hypotéku. Zároveň si ale utahuje opasky a omezuje zbytné výdaje, případně se snaží optimalizovat výdaje kritické. Příkladem třeba může být, když rodina má 4 telefony, ale každý má vlastní smlouvu u různých operátorů, přičemž přechod všech k jednomu může ušetřit klidně až polovinu výdajů.*

midjourney

Není nemovitost jako nemovitost

Bydlení vždy bylo a nejspíš bude největším výdajem lidí na této planetě. Výdaje s ním spojené jsou nesnadno zoptimalizovatelné, ale nějaké možnosti se přece jenom najít dají. V první řadě je třeba si uvědomit úměru mezi velikostí bytu/domu a náklady. Čím větší, tím víc peněz vydáváte – za úklid, za energie, na fond oprav apod. Ne úplně prvním krokem, ale poměrně účinným při složité finanční situaci je přestěhování do menšího, zpravidla tedy levnějšího bydlení. Neexistuje žádné právo, které by říkalo, že rodina se dvěma dětmi má nárok na minimálně 3+KK.

V případě, že pak rodina dokonce vlastní nemovitostí víc, pak je zcela logické, že velmi dlouhý výpadek příjmů bude řešit prodejem některé z těchto nemovitostí. Je samozřejmě dobré nenechat se dotlačit k nevýhodným podmínkám prodeje, na druhou stranu ceny nemovitostí obecně nejsou vůbec špatné. Prodej jedné nemovitosti (i když třeba byla investičního rázu) může zaplatit hypotéku na druhou nemovitost – čímž se výrazně sníží pravidelné měsíční výdaje a rodině nejspíše ještě zbyde.

Hypotéka – cesta k vlastnímu bydlení (pro bohaté)

Když se úrokové sazby hypoték pohybovaly kolem 1,5 % a lidé si půjčovali na bydlení, na investiční nemovitosti a na chalupy „téměř zadarmo“, tak spousta z nich riskovala. Úrokové sazby ovšem dost vyrostly, a i když klesají, stále jsou někde kolem 5 %. Řada lidí i se stálým příjmem řeší, jak vyjdou s penězi. A kombinace, že živitel rodiny najednou nemá práci a přijde vám refixace, která do výdajů přidá dalších jedenáct tisíc měsíčně, to už nemusí být legrace.*

Asi nemusíme zdůrazňovat, že brát si hypotéku na 10 milionů a nemít ani malý prostor vykrýt vyšší splátky, je pitomost. Tedy taktně řečeno „byl to risk“. Ale i takové hypotéky se rozdávaly, protože pro banky to byla snadná příležitost k zisku.

Jaké je řešení? Inu, možná jde o krajní řešení, ale i byt s hypotékou (ano, ten byt s hypotékou, ve kterém bydlíte) se dá prodat. Nějakou část si schramstne banka, ale vám nejspíš také něco zbyde. A možná dokonce zjistíte, že bydlení v podnájmu může někde být i výhodnější než placení hypotéky. Ano, byt nebude váš, ale kolik lidí v Německu vlastní byt, ve kterém bydlí? Všichni to rozhodně nejsou.

Pojištění k hypošce není rozmařilost

Když si berete hypotéku na 4 miliony a splátky táhne primárně jeden člen rodiny, tak by se měl pojistit na smrt ve výši 4 miliony. To není žádné hloupé doporučení. To je prostě rozumné chování rozumného jednotlivce. Ano, taková pojistka není vůbec levnou záležitostí, a tak místo hypotéky 16 tisíc korun měsíčně platíte 16+3 tisíce měsíčně, ale když vás přejede vlak, tak pozůstalí nebudou úplně na mizině a budou mít kde bydlet.

Pojistku samozřejmě můžete optimalizovat a po zvážení svojí situace se třeba pojistíte na menší částku. Nebo se pojistíte tak, aby se částka v průběhu času snižovala, nebo se třeba pojistíte nejenom na smrt. Asi nedokážeme vyjmenovat jednotlivé nuance, ale princip finanční gramotnosti je jasný.

Vdovský důchod, sirotčí důchod

Zatím jsme si uvedli některé mechanismy a rady, které jsou přímo v rukou lidí. Nyní se pojďme ještě podívat na dva druhy pomocných polštářů, které nabízí stát. Vdovský a sirotčí důchod jsou peníze, na které rodina – pozůstalí – mají nárok. Dokonce je můžou dostávat velmi dlouhou dobu při splnění určitých podmínek. Běžně o takových dávkách lidé neví, protože se o ně do určitého věku nezajímají, ale opět jsou to peníze, které lze přímo využít na bydlení a další důležité výdaje. Minimální výše sirotčího důchodu začíná kolem 4500 Kč, ale pokud zesnulý pracoval, tj. vytvářel si nějaký budoucí důchod nebo v něm už přímo byl, pak částka pravděpodobně bude dvou či vícenásobná na každého potomka, který si sám ještě nevydělává a spadá pod zákonem definovanou věkovou hranici. Ano, pravidla těchto důchodů nejsou pro všechny situace stejná, pro někoho jsou lepší a pro někoho horší. Ale určitě nejde říct, že by se rodina v situaci, kdy umře jeden z rodičů, okamžitě ocitla bez finančních prostředků.


Finanční gramotnost a orientace v různých životních situacích je pro různé lidi různě složité téma. Na druhou stranu ani jedna z uvedených oblastí není tak složitá, že by ji měli lidé opomíjet. Čistě statisticky každý týden v ČR umře více než 2000 lidí. Ne všichni jsou důchodového věku, někteří z nich byli normálně pracující lidé v produktivním věku a s rodinným zázemím. Kdyby se na každého takového člověka měla konat sbírka, tak by asi svět sbírek a charit ztratil naprosto svůj smysl a nezodpovědné finanční chování by se stalo normou, což si určitě nikdo nepřeje.

ps: Donio zkompromitovanou sbírku po mediální masáži zrušilo. Za to jim dáváme kladné body, ale pověst a důvěra je to, co se pomalu získává, ale rychle ztrácí.

*Uvedené příklady jsou založené na skutečných událostech.

Další doporučené články

Regulovat, či neregulovat prop trading?

Regulovat, či neregulovat prop trading?

Po krachu společností typu My Forex Funds (MFF), která manipulovala s příkazy klientů, se stále častěji zmiňuje potřeba regulace prop tradingu,...
18. 10. 2024 – Doba čtení: 2 min

Martin Pacholet

blockchain, UX, openbanking, BankID a wealth management, to jsou aktivity, kterým se v posledních letech intenzivně věnuje.

Další články autora