30. 12. 2021 – Martin Pacholet | Doba čtení: 5 min
Různé české a slovenské banky jsou postupně nucené přemýšlet udržitelně a o udržitelnosti. Je to pro ně téma nové, a ne vždycky ví, o co tu jde. Neví to ani jejich klienti a ti hlasitější raději ihned protestují, než aby si o tématu něco zjistili. Pojďme se na udržitelnost podívat z několika různých úhlů pohledu pomocí nejčastěji zmiňovaných pojmů. Dohromady nám to dá ucelený obrázek, jak si celá problematika udržitelnosti ve finančním sektoru stojí.
Greenwashing je termín anglického původu složený z termínů green (zelený, přeneseně ekologický) a whitewash (cenzura). Oxfordský slovník greenwashing definuje jako dezinformaci šířenou organizací za účelem prezentovat environmentálně zodpovědný veřejný obraz sama sebe.
Greenwashing zahrnuje např. praktiky rozšiřování nepravdivých informací s cílem u veřejnosti vytvořit nepravdivou pověst ekologicky zodpovědné firmy. Jinou formou greenwashingu je zavedení banálního opatření, které je reklamou a metodami PR nafouknuto.
Řada organizací se tváří zeleněji, než ve skutečnosti je. V zásadě mezi nimi probíhá takový PR souboj, který například ve světě bankingu nikdo ještě pořádně nepřetavil do tzv. inteligentní disrupce. Do něčeho, co skutečně bude mít přínos a výsledky. Je celá řada důvodů, proč k tomu dochází, ale mezi všemi důvody sobě rovnými jsou samozřejmě na prvním místě peníze. Za udržitelností se dnes skrývají vysoké náklady a nízká návratnost. Je to v podstatě taková další PSD2, která z bank vytahala desítky, stovky milionů a kde monetizace zatím dost kulhá.
Ale zároveň je potřeba zmínit, že v bankách prostě chybí odborníci, kteří by udržitelnosti rozuměli. Je nutné mít odborníky na udržitelnost a zároveň kombinaci psychologů a product designerů, kteří dané téma dokáží správně uchopit. Dokud se toto nezmění, bude nám banka říkat, že kapr u vánočního stolu je špatný. Přitom každému stačí dokončit základku, aby dokázal pochopit, že ryba (a ještě k tomu ta z lokální produkce) je vlastně jedna z nejlepších alternativ pro masožrouty. A jak třeba konstatoval už Bill Gates ve své vynikající knize o CO2 s názvem Jak zabránit klimatické katastrofě, nesnažte se měnit lidi, nesnažte se snižovat jejich komfort. Najděte technologická řešení. Ale možná přece jenom, jestli už chce někdo snižovat CO2, tak kapr je opravdu lepší než chobotnička ulovená u Nového Zélandu.
To je takový bussword, který je vždycky potřeba uvést do kontextu. Obecně je to nějaké číslo. Někdy to může být počet kilogramů CO2, které se vygenerovaly při nějaké činnosti. Nebo to může být CO2 ekvivalent, což je vlastně CO2 plus všechny další skleníkové plyny přepočítané triviálními rovnicemi na CO2. Už tady se dá dobře greenwashingovat. Stačí si pohrát s čísly.
Každá firma si může najmout specialisty, aby jim spočítali uhlíkovou stopu. Bez externí pomoci to nezvládne v podstatě nikdo, protože je to poměrně složitý proces. Dokonce ani ti specialisté netvrdí, že to je proces s bezchybným výsledkem. Ale nějak se začít musí. Zpravidla se sečtou všechny účty za energie (to je ta nejjednodušší část uhlíkové stopy firmy) a pak se k tomu připočítá výroba (suroviny, odpady a další). Pokud budeme mluvit o bankách, tak si třeba představte nákup počítačů, tiskáren, papírů do tiskáren a tak podobně – všechny to je vlastně „materiál do výroby“.
Další významnou složkou uhlíkové stopy firmy je doprava. Určitě je to firemní flotila nebo služební cesty, možná i doprava do práce, u někoho třeba i soukromý tryskáč. A naopak zmírnit uhlíkovou stopu může výrazně takzvaná cirkulární ekonomika – tj. když všechny zbytky a přebytky nějak dokážete využít jako vstupy do jiného výrobního procesu. Představte si třeba, že všechny natisknuté smlouvy se podaří zrecyklovat a vyrobí se z nich třeba toaleťák 😊
A proč firmy počítají uhlíkovou stopu? Inu přece, aby se mohly přidat do seznamu firem, které vyhlásily uhlíkovou neutralitu. Tj. rok, ve kterém se dostanou s firemní uhlíkovou stopou na nulu. A kdo na tom něco nechápe, tak to nevadí. Jednotlivé firmy zatím také netuší, jak být uhlíkově neutrální, protože to dost dobře nejde. Takže budou přispívat na sázení stromů.
Podobně jako generují firmy CO2, tak ho generuje každý člověk. Plus tedy lidi navíc také ještě trochu prdí. I to je malý kousek uhlíkové stopy. Ale pojďme zpátky k těm bankám. Banky mají dnes nejlepší místo pro výpočet uhlíkové stopy člověka (nebo dejme tomu jedné rodiny). Je to transakční historie, ze které se dá tato stopa spočítat. Ano, není úplně přesná, protože banka fakticky neví, kolik jste na benzínce přesně natankovali litrů. Dokonce ani neví, jestli to byl benzín nebo nafta. A ano, v jednom z milionu případů se dokonce může stát, že účet z benzínky za 1 257 Kč byl za zeleninu. Ale pravděpodobné to moc není.
Banka pak lidem z transakční historie může ukázat, jaká asi je jejich uhlíková stopa. A také jim může doporučit nějaké změny v nákupním košíku. Třeba poradí, aby klienti méně chodili do Mekáče a jedli víc zeleniny. Není to špatně. Ale zase tolik lidí to neudělá. Dřív spíš ten Mekáč začne mít zeleninové, sojové a tofu burgery.
Proč by tedy banka měla uhlíkovou stopu zobrazovat, když nebude přesná a lidi se tím příliš řídit stejně nebudou? Protože jedině tak se lidi začnou o toto téma zajímat. A to je, o co tu jde. Také se nabízí možnost, že takový výpočet provede nějaká externí fintechová aplikace, ale opět narážíme na problémy s business casem. Fintech musí nejprve stáhnout data z banky, a to něco stojí.
Když si u Vietnamce koupíte jogurt, tak i ten jogurt má svojí uhlíkovou stopu. Obecně je to součet vstupních uhlíkových stop (na mléko, borůvky, na plastový obal…), dopravy (na cestu mezi mlékárnou a obchodníkem) a případně nějakými doplňky. Kdyby měl Vietnamec v mrazáku jenom ten jeden jogurt, tak třeba energie za ten mrazák.
Vzpomeňte si, jak vypadaly obchody před dvaceti lety. Asi by vás nenapadlo, že u každého výrobku bude seznam alergenů a jednotková cena. Takže dnes už méně lidí trápí alergická reakce na oříšky nebo mléko, a víc lidí dokáže vyhodnotit, které balení je výhodnější.
Je jen otázka času, kdy se mezi další povinné informace u výrobků dostane i jejich uhlíková stopa. Možná to bude za tři roky, možná za dalších dvacet. Ale stane se to. A pak budeme mít v obchodech hned vedle koruny a eura také ještě CO2.
Již dnes vznikají projekty a vědecké studie, které uhlíkovou stopu pro nějakou množinu výrobků stanovily. Nebo třeba výpočet uhlíkové stopy letadel. Protože vyměnit jogurt bude sice hezký symbolický krok, ale optimalizovat mezikontinentální let nejen podle ceny, ale i podle CO2, to už může být velký rozdíl. I když samozřejmě vlak by byl lepší a online schůzka možná ještě víc.
Ve velkém businessu, zejména v tom energetickém, se mluví o obchodování s emisními (v podstatě uhlíkovými) povolenkami, kterými si elektrárny kupují moderní odpustky. I běžní lidé si mohou koupit takové neoficiální odpustky. Typicky je to příspěvek na sázení stromů. Vysadit strom v České republice stojí tolik a tolik a existují kalkulačky, které vám řeknou, kolik stromů vysadit, aby člověk vykompenzoval svou spotřebu.
Trochu se zapomíná, že CO2 a globální oteplování je problém skutečně globální. Možná by bylo lepší přispět na vysazení stromu někde na Filipínách, kde se za stejné peníze vysadí x-krát víc stromků. A ještě víc se zapomíná, že existuje další možnost bojovat proti uhlíku – je to každý energeticky úsporný projekt. Pokaždé, když někomu umožníte uspořit elektřinu, tak na tom vydělají všichni. Je jedno, jestli je to zateplování, energeticky úsporný kotel nebo charitativní solární farma (tedy pokud něco takového existuje).
I když banky třeba nebudou chtít ze dne na den zavést zobrazování CO2 u transakcí, tak možná by u každého nákupu letenky alespoň mohly nabídnout nějaký vhodný odpustek, tedy pardon, offsetovací příspěvek. Dokonce pak takové funkcionalitě ještě mohou říkat open banking, aby zabily dvě mouchy jednou ranou.
Udržitelnost nemá žádný závěr. Nemá ani začátek závěru, ale doufejme, že nejenom banky pochopí, že v určitou chvíli nejsou peníze na prvním místě.
Udržitelnost je téma, které přináší změnu. Lidé se přirozeně změnám brání. Dokonce i těm nevyhnutelným. Ale při správném pochopení a uchopení celého problému se může ukázat, že i poměrně malé úpravy ve spotřebě a chování lidí mohou zlepšit kvalitu života a vyvolat požadovanou pozitivní reakci!
Zdroj: redakce
blockchain, UX, openbanking, BankID a wealth management, to jsou aktivity, kterým se v posledních letech intenzivně věnuje.
